Má již Vaše ratolest základy z angličtiny nebo němčiny? Taky se Vám stalo, že Vám odmítá říct v cizím jazyce i to, o čem víte, že zná? Nenechte se rozhodit, neznamená to, že Vaše dítě vše zapomnělo.
Právě jsme řešili, zda syna dát do první třídy přesně v den, kdy mu bude šest, nebo využít automatický odklad. Již po několikáté jsem to diskutovala s jeho paní učitelkou ve školce – a ta mi řekla, že kromě jiného, Oli má opravdu trochu problémy s češtinou. Dost mě to překvapilo, protože má naprosto čistou výslovnost v češtině i v němčině. Po té, co dala příkladovou situaci, jsem pochopila, o čem vlastně hovoří: „No, Oliverka se zeptala kolegyně – A kolik je tu kočiček? – Tja vier“, odpověděl syn. „To musíš česky Oliverku“, řekla mu kamarádka Emička. „To já nevím“ odpověděl Oli a tím to pro něj skončilo.
Samozřejmě česky počítat umí velmi dobře a byla to zkrátka jen výmluva, prostě se mu nechtělo. Pravděpodobně ne první. Je tedy velmi důležité brát v potaz i mentalitu dítěte. Pokud ho něco opravdu zaujme, nezná pojem času a únava se dostaví nečekaně po dlouhé době absolutního nasazení. Pokud ho ovšem něco v ten moment nezajímá, nebo je mu odpověď jasná a samozřejmá, nepřipadá mu nutné ji prezentovat – pokud nejde o něco důležitého (besídka, blahopřání, …).
Syn je chvála bohu ambiciózní a pokud se může blýsknout a předvést a je tak motivován, předvede i více než umí. Motivovat ho není vždy jednoduché a proto může budit dojem, že má zde např. přece jen problém s češtinou. Nesouvisí to tedy s tím, že je vychováván bilingvně a že by němčina omezovala jeho češtinu, kterou je neustále obklopen. Pár týdnů po rozhovoru ve školce jsem sledovala, když počítá se mnou v němčině, nebo s někým z rodiny v češtině při výukových hrách, zda se mu jazyky pletou. Stane se, že první reakce je v opačném jazyce, ale sám se opraví a další počítání už běží v jazyce mluvčího, který s ním pracuje.